|
Základní údaje o městě
Prachatice – okresní město v podhůří jihovýchodní části Šumavy Počet obyvatel: 12 000 Nadmořská výška: 565 m nad mořem Průměrná roční teplota: 5,6 °C Slavní rodáci a významné osobnosti Křišťan z Prachatic – * po roce 1360, † 1439, rektor Univerzity Karlovy, umírněný kališnický teolog, první administrátor strany podobojí, matematik, astronom, astrolog, autor česky psaných lékařských knih a herbáře. Václav Menšík z Prachatic – rektor pražské univerzity. Jan Hus – rodák z nedalekého Husince, v Prachaticích navštěvoval městskou školu. Antonín Josef Puchmajer – národní buditel, v posledních třech letech 18. století byl v Prachaticích kaplanem. Jan z Prachatic – slavný stavitel kostela sv. Štěpána ve Vídni. Jan Nepomuk Neumann – * 1811, † 1860, kněz, žil v USA, kde se stal biskupem, pro své zásluhy v katolické církvi spojené se šířením víry byl v roce 1977 svatořečen. Z historie města 
Prachatice patří ke starým obchodním osadám ležících na tzv. Zlaté stezce. Trasa Zlaté stezky patřila ve středověku k nejvýznamnějším spojnicím mezi českými zeměmi a německým Podunajím. V nejstarších dobách vedla jen do tržní a celní osady Staré Prachatice s původními názvy jako cesta prachatická, česká, solná, soumarská. Název Zlatá stezka se objevuje až v 16. století a její smysl značí cennost převáženého zboží a výnosnost obchodu na ní. První zmínky o její existenci sahají na počátek 11. století. V místech dnešních Starých Prachatic docházelo k překládání zboží – do Čech potřebné soli, drahých látek, jižních plodů, koření, vína a opačným směrem obilí, medu, vlny, kůže a piva. Tato stezka byla cestou jen pro koně s nákladem, pro vozy sjízdná nebyla a sloužila především k obchodování. Spojení Prachatic se Zlatou stezkou se stalo postupem staletí přímo bytostným, protože díky jemu se domohlo postavení jednoho z nejvýznamnějších českých měst a vděčí mu také za velkolepou renesanční výstavbu, která je dochovaným obrazem největšího rozkvětu města. Zlatá stezka je příkladem komunikace, která přinášela život celým rozsáhlým oblastem sousedících středověkých států. Přicházelo po ní nejen zboží, ale také myšlenky, kultura a lidé, kteří osídlili nehostinný pohraniční kraj. Vznikla na ní řada vesnic a měst, z nichž zvláště Prachatice jsou příkladem toho, jak významná obchodní cesta může ovlivnit život lidí.
Pravděpodobně již v 11. století český kníže Vratislav II. věnoval překladní osadu vyšehradské kapitule, která za převážení zboží začala vybírat clo. Malá trhová osada se časem ukázala jako nevhodné centrum mezinárodního obchodu a proto na přelomu 13. a 14. století bylo v jejím sousedství založeno nové město. První písemná zmínka o dnešních Prachaticích pochází z roku 1312, v roce 1323 byla městu králem Janem Lucemburským udělena městská práva. Vzrůstající blahobyt, ke kterému přispěl především obchod se solí, doprovázel i kulturní rozkvět města. Prachatice byly v té době jediným opevněným městem na cestě od zemské hranice až k Písku. Období rozkvětu trvalo bez přerušení až do roku 1420, kdy město dobyli a vypálili husité. Když po jarním útoku Prachatičtí nepřijali smírnou Žižkovu nabídku a pokusili se bránit, táborité město na podzim obsadili a odplata za odpor byla krutá. Podle kronikáře Vavřince z Březové bylo tehdy osmdesát pět prachatických měšťanů uzavřeno do sakristie kostela, kde byli zaživa upáleni a město zůstalo v rukou kališníků. V roce 1436 uznaly Prachatice císaře Zikmunda za českého krále a díky tomu byly roku 1436 znovu povýšeny na královské město. Vlastníkem města se pro další období stal Jan Smil z Křemže, v roce 1439 pak Oldřich z Rožmberka, který v roce 1457 prodal město Prokopovi z Rabštejna. V roce 1501 koupili město opět Rožmberkové a pod jejich vládou byla nastoupena cesta dalšího rozkvětu. V roce 1507 město téměř zničil rozsáhlý požár. Jeho zkáza si vynutila celkovou přestavbu, při níž byla přebudována a honosně vyzdobena řada významných objektů ve městě. Došlo k přestavění starých gotických soukromých měšťanských domů do tehdy módního slohu renesančního. Bohatství města se projevilo i při stavbě městské radnice, která náleží mezi české radnice s největší výzdobou. V 16. století byl přestavěn městský kostel, vystavěna nová budova školy a město dostalo nový pás opevnění. Doba vlády Rožmberků představovala rozkvět města. Hospodářská situace byla mimořádně příznivá a obchod se solí v té době dosáhl svého vrcholu. Poslední Rožmberk Petr Vok prodal v roce 1601 Prachatice císaři Rudolfu II a od něj byly Prachatice opět povýšeny mezi města královská. V roce 1620 byly Prachatice po dlouhodobém obléhání dobyty císařskými vojsky generála hr. Karla Buquoye. Následná třicetiletá válka nepřála obchodu se solí, a tak po jejím ukončení ztrácela Zlatá stezka na významu. Císař prosazoval dovoz soli ze svých zemí, v roce 1692 císař Leopold zvýšil clo na dovoz bavorské soli a vydal přísný zákaz dovozu soli ve prospěch císařského solního monopolu. Toto se projevilo v malé výstavbě městských soukromých i obecních domů. 
V roce 1719 přešlo město z majetku Eggenbergů do vlastnictví Schwarzenbergů a poddanským městem zůstalo až do roku 1848. Život se podstatně nezměnil ani v 19. století, město bylo odříznuto od světa a žilo svým klidným životem a to i přes tragické neštěstí, kdy v podvečer 13. dubna roku 1832 vypukl ve městě zhoubný požár, který se za silného větru rychle šířil, těžce postihl 137 městských domů a vyžádal si 8 lidských životů. Toto neštěstí citelně ovlivnilo další rozvoj města a jeho stavební vývoj. Při přestavbě domů byly odstraněny staré renesanční štíty a staré sgrafitové malby byly zakryty novou omítkou. Hospodářský úpadek v 17. a 18. století paradoxně přispěl k tomu, že si město vzácně uchovalo celkovou renesanční tvář, jakou získalo v dobách svého rozkvětu v 16. století.
V roce 1893 se město dočkalo zlepšení komunikačního spojení otevřením železniční tratě Vodňany – Prachatice, odkud byla trať v roce 1899 prodloužena do Volar. Městské brány a opevnění 
V nejranějších dobách své existence nebylo město zřejmě vůbec opevněno. Až ve 14. století byly postaveny dvě městské brány a první pás opevnění kolem města. Pravděpodobně se jednalo o nasypané valy s dřevěnými sruby a kůly. Kamenné hradby vznikly až v první polovině 15. století, snad pod dojmem dobytí města vojskem Jana Žižky. Před hradební zdí se táhl parkán. Ve dvacátých letech 16. století byl vybudován druhý pás hradeb, který vznikl na místě starého valu na vnější straně příkopu, byl vybudován podle nových opevňovacích zásad své doby a učinil z Prachatic významnou městskou pevnost.
Do města se vstupovalo dvěma bránami. Z nich se dochovala Dolní, tzv. Písecká. Je tvořena z vnější a vnitřní brány, které náleží ke dvěma pásům městských hradeb. Vnější brána je masivní hranolovitá věž zakončená atikovým cimbuřím s vížkami a ozdobená sgrafitem rožmberského jezdce a růžemi. Starší, vnitřní brána, je kryta sedlovou střechou a na stropě a stěnách jejího klenutého průjezdu lze spatřit zbytky nástěnných maleb z 15. a 16. století. Hradební systém upevňoval ještě na počátku 16. století tzv. barbakán – velké okrouhlé předbraní, které vystupovalo z obvodu hradeb. V místě, kde se hradby lomily, byly umístěny oblé dělové věže – bašty a v nich v několika patrech nad sebou střílny. Horní, tzv. Pasovskou bránou, která byla vybudována na severozápadě v hradebním systému, se přicházelo do města s nákladem soli po Zlaté stezce z Pasova. V třicetileté válce byla celá brána značně poškozena a část zbourána. Zbývající část byla odstraněna v roce 1859. Naproti Horní bráně ležel tzv. pevnostní rybník, který v dobách ohrožení města napájel vodou hradební příkop. Na jeho místě založil v 19. století okrašovací spolek Prachatic městský park s vzácnými dřevinami. Husova ulice č. p. 71, tzv. Husův dům 
Původně gotický dům byl v letech 1540–1557 přestavěn do renesanční podoby. Dům má krásné renesanční štíty. Podle nedoložené tradice a podle zabíleného nápisu na stěně jednoho pokojíku v domě: „…v této jizbě bydlil Jan Hus leta panie 13…“, zde zřejmě bydlel v době svých školních studií Jan Hus. Dům patří k těm málo budovám v Prachaticích, které si bez větší přestavby zachovaly původní formu, stěny mají sgrafitovou rustiku patřící k těm nejlepším, která byla v Prachaticích objevena. Do domu vede kamenný portálek, nad oknem v přízemí jsou znatelné stopy někdejšího znaku Vyšehradského proboštství (dva klíče položené křížem) a z doby Viléma z Rožmberka symbol jezdce na koni. Fasádu domu tvoří psaníčková sgrafita.
Kostelní náměstí – Kostel Sv. Jakuba
Po založení nového města bylo přistoupeno ke stavbě nového kostela. První písemná zpráva o jeho existenci pochází z roku 1359. Stavba kostela prošla několika stavebními etapami. Nejprve byl dokončen presbytář, později byla postavena postranní kaple sv Kříže. Za husitských válek značně utrpěl, po jejich ukončení došlo k jeho dalším úpravám. Ve čtyřicátých letech 15. století byla dokončena hlavní chrámová loď se síťovou klenbou. Definitivní podobu získal kostel na počátku 16. století. Poslední úpravy byly provedeny v 18. století, kdy kostelní věž dostala podobu minaretu.
Další venkovní úpravy se týkaly odstranění zdi, která oddělovala kostel se hřbitovem od města. Kostelní náměstí – Heydlův dům 
Dům byl postaven v roce 1557. Historie domu bývá spojována s tzv. literátskou školou, kterou údajně navštěvoval v mládí Jan Hus. Objekt patřil měšťanské rodině Heydlů, proto je také označován jako Heydlův dům. Tento jednopatrový dům zaujme ozdobným cimbuřím a krásnými psaníčkovými i figurálními sgrafity z roku 1557.
Velké náměstí č. p. 1 – Stará radnice
V roce 1570–1571 nechali prachatičtí měšťané postavit na náměstí novou skvostnou městskou radnici. Požár v roce 1719 budovu zřejmě částečně poničil, vzhled radnice ale utrpěl i požárem roku 1832, kdy následně po deseti letech byla celá budova přestavěna. Radnice je bohatě zdobena technikou „chiaroscuro“, latinskými nápisy a malbami, které se vztahují k soudnictví. Z bohaté malířské výzdoby průčelí jsou zajímavé malby ve výši přízemí inspirované Holbeinovým cyklem Tanec smrti a nápisy z českého vydání knihy Erasma Rotterdamského. Prachatická radnice se řadí ke skvostům české renesanční architektury, výrazně připomíná florentský palác – na její stavbě se snad podílel významný italský architekt Baltazar Maio Vomio, který pracoval ve službách Rožmberků.
Nová radnice – Velké náměstí č. p. 3
Starý renesanční dům byl zbořen a na jeho místě byla v roce 1903 vystavěna nová pseudorenesanční budova. Plán na jeho přestavbu vypracoval prof. Antonín Schurda
z Vídně, sgrafita provedl akademický malíř Jan Viertelberger, sochařské práce jsou od akademického sochaře Jiřího Leiseka z Vídně. Stavba je vyplněna figurální výzdobou a výjevy z dějin města Prachatic.
Sitrův dům – Velké náměstí č. p. 13 – Prachatické muzeum 
Dům zakoupil Ambrož Sitr v roce 1581 od Mikuláše Vacka pro svého syna Tomáše Sitra. Jeho nynější podoba pochází z roku 1604, kdy se malíř Šebestián Hájek nechal inspirovat podobou tehdy nové renesanční radnice a vyzdobil jej portréty českých panovníků od Václava IV. po Rudolfa II., alegorickými postavami ctností a erby království, císařství a města Prachatic. V osmdesátých letech minulého století byl v domě zřízen hostinec a v patře pak studentský domov pro žáky německého gymnázia. Dnes je v budově umístěno Prachatické muzeum s expozicí historie města, Zlaté stezky a také cenných sbírek střeleckých terčů.
Velké náměstí č. p. 41 – Rumpálův dům
Dům byl postaven v 16. století a byl ve vlastnictví Šebestiána Rumpála. Po jeho smrti v roce 1588 získal dům jeho syn Matouš, který jej držel až do svého úmrtí, do roku 1640, kdy dům odkázal svému strýci Pavlu Rumpálovi. V majetku rodu Rumpálů byl dům až do roku 1671, tehdy dům koupilo město a zřídilo v něm městský pivovar. Dům je bohatě zdoben barevnými sgrafity.
Velké náměstí č. p. 169 – Knížecí dům
Nárožní dvoupatrový tzv. Knížecí dům, zvaný také Schwarzenberský, byl postaven v sedmdesátých letech 16. století. Majitelem domu byl v 16. století prachatický rodák a bohatý měšťan Jakub Menšík z Menštejna. Od něho dům koupilo v roce 1580 Město Prachatice. V 18. – 19. století dům sloužil jako sídlo úředníků prachatického velkostatku. Vstupní portál je zdobený schwarzenberským znakem, postranní část domu je pokryta sgrafitymalbami, na nichž jsou zobrazeny biblické, alegorické, bitevní, lovecké a mravoličné scény. Sgrafita byla objevena a obnovena v roce 1889. Jsou to jediná dochovaná sgrafita v Prachaticích ze 16. století, která jsou opatřena německými nápisy. V sousedství Knížecího domu je tzv. Národní dům, který v roce 1900 zakoupila Tělovýchovná jednota Sokol v Prachaticích, byl přestavěn a v roce 1903 slavnostně otevřen. V domě sídlily české spolky – TJ Sokol, Česká beseda, lidová knihovna.
|
|
| Zhotovilo Město Prachatice v roce 2001 |